O klubu

Historie

Předválečná léta (1932 – 1939)

Počátky pozořické kopané se datují do roku 1932, kdy František Brázdil, Rudolf Drápal, Josef Libiš, Kazda a další založili SK Pozořice (tj. sportovní klub Pozořice). První hřiště v ,,Panenské zahradě“ se brzy ukázalo jako malé a nevyhovující, a proto členové SK vybudovali nové hřiště na svahovitém terénu v ,,Drvárně“, kde stojí dnešní požární zbrojnice. Ani tohle hřiště nebylo žádoucích  rozměrů, ale kopaná se tam hrávala téměř 20 roků. V prvním družstvu SK Pozořice byli Jindřich Svoboda, Vaněk, Vrána, St. Kříž, Boh. Sedláček, Hrdlička, Jar. Buchta, Hodaň, K. Kosík, Jan Martinásek, Žalman, Havlíček, Navrátil, Konečný, Tůma, Kazda, Hromek, Ráb, Běhunčík, Brioška a Skřehoň. Hrávalo také druhé mužstvo, které v r. 1934 odehrálo 32 utkání.

A s kým tehdy pozořičtí fotbalisté hrávali? Téměř se všemi (blízkými i vzdálenějšími) sportovními kluby vyškovského a brněnského okresu. V té době ještě nehrával dorost, přátelské „předzápasy“ hrávalo II. mužstvo a na nějaké ,,registračky“ se mnoho nehledělo. A lékařské prohlídky? Ty se neprováděly ani u registrovaných hráčů.

Ve třicátých letech nebylo žádnou zvláštností mít sportovní styky s rakouskými fotbalisty. A tak SK Pozořice hostil o velikonocích 1937 vídeňský klub SV Herta Vídeň, se kterým prohráli pozořičtí fotbalisté 2:3 a za pár týdnů ve Vídni dokonce 1:12. Tou dobou se již objevují první záznamy o dorosteneckém družstvu.

Zásluhou hráčů a obětavých funkcionářů se dostal pozořický fotbal za pár roků ze IV. třídy až do I.B třídy. V této třídě na podzim 1937 mužstvo SK Pozořice zahájilo sezónu, ovšem mistrovství nedohrálo. Pro nevyhovující hřiště mohli hrát pouze na hřištích soupeřů, což pochopitelně ovlivnilo výsledky utkání, a když ztroskotala i snaha o vybudování nového hřiště (v sivickém lese), SK Pozořice ukončilo svoje působení na jaře 1938.

Protektorát Čechy a Morava (1939 – 1945)

Dlouho však Pozořice bez kopané nevydržely. V prvních zářijových dnech 1940 nastupovala již další generace pozořické kopané na hřišti v Blažovicích pod názvem AFK Pozořice. Nový název měl vyjadřovat nejen nové směry a snahy tehdejších nadšenců, ale měl zabránit i placení dluhů dřívějšího SK. Bohužel nestalo se tak. Na začátku AFK Pozořice se objevují na hřištích tito hráči: Ol. Audy, K. Pavlíček, Jan Buchta, B. Hlaváč, Jar. Řehák, Bol. Mráz, Jan Rosner, Ol. Placar, Lad. Misák, Boh. Sedláček, Met. Sekanina, Jan Červinka, Emil Drápal, A. Železný, Jan Kalábek, Emil Žemla, St. Kříž ze Sivic, O. Boček a Mir. Dofek z Viničních Šumic, bratři Hlaváčové a O. Štoss z Tvarožné, Jos. Fárlík a Boh. Kosík. Většina pozořických hráčů byla i funkcionáři AFK. A jak se pracovalo a hrávalo za ,,Protektorátu“? Muselo se překonávat mnoho těžkostí. Nejlepší ročníky hráčů odcházely na nucenou práci do ,,Říše“, nebyly míče, dresy, kopačky a další rekvizity, cestovalo se pěšky, na kolech nebo vlakem, a tak tomu bylo až do 9. 4. 1945, kdy ,,okrskovým“ mistrovským utkáním s SK Tvarožnou skončil ,,fotbalový protektorát“ a německá okupace.

Poválečná léta (1945 - 1955)

První léta po osvobození se dýchalo i fotbalistům volněji, ale materiálové možnosti prvních poválečných let se mnoho nelišily od let válečných. Nedostatek rekvizit (kopaček, míčů, dresů) velmi ztrpčoval práci obětavým funkcionářům. Nadšení pro kopanou v prvním roce po osvobození bylo však tak veliké, že pozořická kopaná si mohla dovolit postavit v jediný den na dvou hřištích dvě vyspělá (celkem rovnocenná) družstva. První hrálo s SK Nemojany v Pozořicích a druhé vyhrálo v Luhačovicích 4:1.

Sjednocením všech tělocvikářů a sportovců v tělovýchovné organizaci Sokol se přestává objevovat na fotbalových plakátech AFK a na hřiště přichází hrát kopanou příslušníci Sokola Pozořice. Z počátku měli fotbalový stánek v bývalé orlovně, po dostavení sokolovny přešli i fotbalisté do nové budovy. Od roku 1950 byly ustaveny okresní sekce kopané. Ve slavkovské okresní sekci pracoval po celou dobu jejího desetiletého období náš funkcionář Rad. Sopoušek. V r. 1953 hrály ve slavkovském okresním přeboru tyto oddíly: Újezd, Křenovice, Pozořice, Prace, Slavkov, Velešovice, Vážany, Bošovice, Šaratice, Otnice, Heršpice, Žatčany a Blažovice B. V této době hájili barvy pozořické kopané: R. Kříž, Bl. Navrátil, Mir. Divácký, Vl. Vápeník, Jos. Fárlík, Fr. Zedník, Jan Kaluža, St. Kříž, Jiří Paták, E. Želma, Ol. Kalvoda, O. Ondráček, L. Kozánek, B. Smílek, Fr. Glozar, B. Audy, L. Kubíček a Jos. Svoboda.

Šedesátá až osmdesátá léta (1955 – 1977)

Byl to kádr hráčů, který se konečně rozloučil se starým nevyhovujícím hřištěm v ,,Drvárně“ a zahájil  1. května 1955 (slavnostním výkopem tehdejšího předsedy MNV s. Jos. Bočka) činnost na novém hřišti u budovy ZDŠ v Pozořicích. I když jsme v zahajovacím utkání se Spartakem Slatina prohráli 3:4, přece jen tento den znamenal začátek nové historie pozořické kopané. V roce 1956 vyhráli fotbalisté Sokola Pozořice (31 bodů z 18 zápasů) okresní přebor Slavkovska a postoupili do II. třídy, ve které se umístili v r. 1957 jako třetí. Prvního července 1960, kdy byl státní reorganizací zrušen slavkovský okres, hrála pozořická kopaná ve II. třídě, řízené župou, v okrsku, kde hrály ještě Moutnice, ZJŠ Brno B, Sp. Kuřim B, Spartak Adamov, Veverská Bitýška, Čebín, Řečkovice, Tvarožná, ČKD Blansko B, Husovice B a Slavoj Brno. S obcí i kopaná poté přešla do okresu Brno-venkov. Oddíl Sokola Pozořice tedy hrál okresní přebor kopané (II. tř.) a umístil se v prvním ročníku se 16 body na 10. místě, v sezóně 1961-1962 s 28 body na 8. místě, 1962-63 na jedenáctém a v příštím roce pak sestoupil do III. třídy. V sezóně 1964-65 však tuhle třídu přesvědčivě (33 bodů) vyhrál a vrátil se opět do okresního přeboru. Hned v prvním roce po návratu do okresního přeboru docílilo mužstvo, v němž nejvíce utkání sehráli (A. Staněk, Navrátil, Budovič, Šichtář, Titz, M. Divácký, Florián, K. Smílek, Sedláček, Severa, P. Skládaný, J. Buchta a Šešulka) významného úspěchu. Umístilo se na druhém místě a nebýt pochybné výměny Soběšic za Slavii Tuřany, mohlo postoupit už tehdy do I. B třídy.

V dalším ročníku se umístili muži se 24 body až desátí, ale v sezóně 1967-1968 byli s 20 body již pátí. Barvy pozořické kopané nejčastěji tehdy hájili: B. Opatřil, J. Šichtář, A. Staněk, A. Mazel, Bl. Navrátil, Budovič, Titz, Sedláček, Šedý a Hájek. V příštím období byli fotbalisté Sokola Pozořice devátí (25 bodů), 1969-70 s 23 body jedenáctí a v sezóně 1970-1971 propásli další příležitost k postupu do vyšší třídy. V desátém kole soutěže byli totiž první, ale poklesem formy hráčů skončili soutěž až třetí.

Na jaře 1972 jsou v okresním přeboru kopané Brno-venkov na osmém místě se 13 body, v roce 1973 to bylo bohužel až na 11. místě a v příštím roce dokonce ze 14. místa opět sestup do III. třídy. Po dvouleté přestávce je A-družstvo mužů opět v okresním přeboru. Podle dosavadních výsledků se zdá, že se umístí v první polovině tabulky tak, jako B-mužstvo mužů, které hraje v období 1976-1977 ve čtvrté třídě. Také dorost a žáci hrají své zápasy se střídavým štěstím. Počet vyhraných zápasů se téměř vyrovná zápasům prohraným. V roce 1977 má oddíl 80 členů. Na místa dlouholetých fotbalových pracovníků (R. Sopouška, L. Kubíčka, Vl. Piňose aj.) nastoupili mladší členové a tehdejší funkcionáři: předseda A. Staněk, místopředseda P. Titz, jednatel Z. Mann, pokladník R. Sopoušek ml.), kulturní pracovník K. Kousalík, hospodář J. Baldrman, trenér Jar. Titz a vedoucí B-mužstva L. Neužil.

Novodobá historie (1977 – doposud)

Další osud pozořické kopané je ve znamení balancování na rozmezí III. třídy a okresního přeboru. Na sklonku tisíciletí se podařilo získat pro pozořický fotbal významného sponzora – firmu Chiquita, která se několik let podílela na výkonnostním vzestupu fotbalu v Pozořicích. V dobách největší slávy Pozořice hrály špičku I.A třídy krajské soutěže. Bohužel však nic netrvá věčně, a tak jednoho dne sponzoring skončil a tím začal neodvratný řetězec sestupů až do základní IV. třídy. V sezoně 2009/2010 se naštěstí podařilo „A“ mužstvu postoupit zpět do III.třídy a netají se vyššími ambicemi. V současné době má oddíl 5 mužstev: muži „A“, muži „B“, dorost, žáci a přípravka. Největší prioritou oddílu je nyní práce s mládeží, ve které vidí budoucnost a pevné základy pozořické kopané. Značné úsilí vkládá oddíl i do budování materiálního zabezpečení pro všechny fotbalisty.