smutná zpráva

Fotbalový klub SK Pozořice s velkým zármutkem oznamujeme všem sportovním příznivcům, že nás navždy opustil dlouholetý hráč, funkcionář a fanoušek SK Pozořice pan Antonín Staněk ve věku 72 let. Poslední rozloučení se koná v úterý 27.9.2016 ve 14:30 v obřadní síni hřbitova ve Šlapanicích. Autobus pro smuteční hosty bude odjíždět z Pozořic Jezer ve 14:00 se zastávkou v Pozořicích a Sivicích.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dobrý den,
jménem FK1932 Hrušovany u Brna, přijměte a předejte i nejbližším zesnulého upřímnou soustrast.
Odpočinutí věčné dej mu pane a světlo věčné nechť mu svítí, nechť odpočívá ve svatém pokoji!

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Za Tondou

     Je začátek března. Počasí, že by psa nevyhnal, jenže fotbalová matematika je neúprosná. Za slabý měsíc začínají mistráky a je nutno sehrát pár přípravných utkání. S kamarádem se rozhodujeme kam mrknem. Po zralé úvaze volíme umělky Zbrojovky v jejich treninkovém centru v Ivanovicích, kde pokud vydržíme můžeme vidět dva naše soupeře z OP Brna – venkova. Přijíždíme na místo činu. První z plánovaných zápasů je již v plném proudu, asi začali dřív. U zábradlí poblíž vchodu do kabin narážím na Tondu juniora. Na můj dotaz je-li přitomen tata, jen ukáže očima. Několik desítek metrů, vidím typickou postavu Toníkovu zachumlanou do zimni bundy. Jdeme s kamarádem za ním a hned se srdečně vítáme. Mužstvu, jemuž Tonda fandí se nedaří dle jeho představ, takže dává průchod svým fotbalovým emocím. Nakonec proč ne, je starší příznivec vskutku nejvěrnější a v mančaftu má dva vnuky.

     Tak jsem ho znal. Každý zápas jeho milovaného mužstva ke kterému jsem se namotal, stál někde u zábradlí a pozorně sledoval hru. Vždy to výstižně komentoval a nebyly to komentáře, které by se hráčům pokaždé líbily. Měl jsem ho opravdu rád, byla to má krevní skupina. Léta nezištně pracoval pro svůj klub.

     Jednou jsme se před léty nepohodli, kvůli jednomu zápasu o ktetém si Toník myslel, že z naší strany nebyl zrovna košer. Dlouho mu to však nevydrželo a zase jsme dýchali pro fotbal, každý pro ten svůj.

      Tehdy toho sychravého odpoledne mně řekl, že nám přeje postup, což jsem mu věřil, to na rozdíl od jiných myslel upřímně. Dotlouklo fotbalové srdce, srdce které milovalo fotbal a bude nám všem příznivcům kopané na Brně – venkově chybět. Zejména rodině a pozořickému fotbalu. Budu na Tebe Tondo vzpomínat jenom v dobrém a přeji Ti, abys při pohledu z božské tribuny měl z fotbalu svého klubu jenom radost a uspokojení.

Josef Ševčík 

V Babicích dne 25.září 2016

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Za Sportovní klub Moutnice, funkcionáře, hráče i fanoušky upřímnou soustrast rodině i klubu.

Bc. Miroslav Klatovský, jednatel SK

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Smuteční proslov z pohřbu:

Zarmoucená rodino, vážení smuteční hosté, kamarádi,

dovolte mi, abych se za velkou fotbalovou rodinu rozloučil několika slovy se zesnulým panem Antonínem Staňkem. Řekne-li se v Pozořicích jméno Antonín Staněk pak se jako ozvěna vrací slovo fotbal. S tímto sportem byl Tonda spjatý po celý svůj život. Před desítkami roků oblékl v rodné obci dres žákovského družstva a mateřským barvám Sokola Pozořice - kromě dvouletého působení v Dukle Dejvice - zůstal věrný až do konce své aktivní kariéry. Byl to útočník s čichem na branky. Neoslňoval sice nekompromisní střelou, ale dokázal si neomylně najít prostor pro přesné zakončení. Počet jeho gólů už asi nikdo přesně nespočítá, ale určitě si zaslouží vizitku pozořického kanonýra. Poté, co Tonda přestal víkend co víkend zaměstnávat obranu soupeře, plynule a jaksi samozřejmě přešel do řad funkcionářů. V sezóně docházel každé pondělí na schůzi fotbalového výboru. V době výstavby kabin pak skoro každé sobotní dopoledne trávil na brigádě. V neděli na hřišti v Pozořicích nebo na hřišti soupeře prožíval zápasy svých následovníků. Nejvíc byl nervózní při utkáních, ve kterých nastupovali jeho syn Tonda a vnuci Toník a Milan. Jeho křesílko, ze kterého ještě před necelým měsícem sledoval fotbalová střetnutí snad všech pozořických týmů už bohužel zůstane prázdně. Věřme, že i tam nahoře Tonda zasedne na tribunu a pohledem na zelený trávník bude dál fandit fotbalistům z Pozořic.

Čest jeho památce!